Cesta do Chorvatska začíná!

Máme tu druhý díl naší nové série článků od Honzy Bordovského, zkušeného kempera
a novináře s 20letou praxí. V předchozím článku jsme Vám představili vybrané kempy
v Chorvatsku, které byste rozhodně měli navštívit, ukázali dvě různé trasy do Chorvatska
a zároveň jsme spočítali náklady na cestu. V dnešním článku konečně vyrážíme směr Jadran!

Autor: Honza Bordovský, camperlife.cz

Je tady den D, a my, jako každý rok od té doby, co máme děti, vyjíždíme na týden do Chorvatska. Trochu válčím s časem, takže auto je nachystané tak napůl, umyté jen zezadu, 
a zpoždění proti plánu je zanedbatelných několik hodin. Hlavně v klidu…

Prý „Takhle je to lepší, ušetřím za dálniční známku, je to stejně daleko, a navíc hezčí cesta“. Argument „jezdíme tamtudy už čtrnáct let“ mě nakonec udolal. A tak na poslední chvíli měním trasu.

Pokazilo se, co mohlo. Vyjíždíme až večer, takže v noci kempujeme nadivoko u Nových mlýnů. První věc, kterou děcka ráno vidí, je obří aquapark, a dá dost práce jim vysvětlit, že fakt ještě nejsme na místě. Poslední nákup v Mikulově, snídaně na patníku, a jdeme hltat kilometry.

Cesta k moři autem bývá dlouhá a často je spojena s několikahodinovým stáním v kolonách. Proto je potřeba mít vždy po ruce něco, s čím se odreagujete a doplníte síly na další pokračování v cestě. Zatímco děti potěší cestovní hry, dospělí si mohou čas zpříjemnit třeba poslechem hudby z autorádia. Vhod přijde také autochladnička nebo chladicí box, do kterých si můžete uschovat něco dobrého na zub, co Vám dodá energii a zvedne náladu. Kvalitní termoska udrží pití na cestách chladné a osvěžující až několik hodin. Pokud nechcete utrácet za restaurace a máte po ruce kempingový vařič, můžete vyzkoušet také chutné hotové jídlo na cesty.

Rakouskou desetidenní dálniční známku kupuji tradičně v obchodě hned za hranicemi za 
275 korun. Cena nafty zde na benzinkách atakuje 1,90 eur. Dát si průjezd Vídní v pondělí dopoledne fakt není dobrý nápad. Dálnice A2 z Vídně na Štýrský Hradec je (stejně jako loni) místy rozkopaná, takže se přes rakouskou metropoli přesouváme skoro dvě hodiny. Je poledne, dálnice má padesát stupňů a vytoužené moře je stále v nedohlednu.

Plán je projet Slovinskem mimo dálnici a napojit se na ni až v Chorvatsku. Nejde ani tak
o úsporu třiceti eur za další dálniční známku, ale my se rádi cestou couráme a trasa bude alespoň pestřejší. Zdržení na cestě do cíle je to navíc asi jen hodinu.

V rakouském Spielfeldu tedy sjíždíme z dálnice a jedeme po neplacené souběžné silnici do Mariboru, odtud pak po krásných okreskách k blížící se pahorkatině Dolního Štýrska, za kterým je už Chorvatsko a dálnice. Krásné vesničky, vinice, zámky… tady by to stálo za samostatnou dovolenou.

Navigace nás vede sebejistě po těch nejužších silničkách, občas s dost velkým převýšením. To jsou chvíle, kdy jsem moc rád za naši úzkou dodávku. Objevujeme moc hezká místa, vyhlídky
a cyklostezky. Škoda, že před námi je ještě pět set kilometrů. Píšu si ale na seznam jako tip na podzimní dovolenou, tady to bude lepší v chladnějším počasí. Potěší i levnější nafta, která cestou tam stojí ve Slovinsku kolem 1,60 eur.

Cestou zpět o týden později volíme podobnou trasu, ale hory přejíždíme trošku oklikou po silnici, která je sjízdnější i pro větší obytná auta. Z městečka Rogatec se tedy vydáváme směrem na Poljčane a Slovenskou Bistrici. Hned po překonání pohoří se ocitáme v malebné vyhlášené vinařské oblasti, cesta do Mariboru je svižná, plynulá a velmi hezká.

Celá tato oblast má bohatou historii a vedle mnoha zámku nabízí k výletům také řadu starořímských památek a bezpočet výšlapů do okolních kopců. Na benzinkách nás čeká překvapení, kdy během jediného týdne nafta zdražila asi o sedm korun.

Chorvatsko je členský stát EU. Ke vstupu do Chorvatska Čechům stačí mít u sebe jen občanský průkaz. Tato možnost platí pro vstup do země přes pozemní i letecké hraniční přechody.

Hranici do Chorvatska přejíždíme přes malé historické městečko Rogatec ležící hluboko
v horách, ještě na slovinské straně hranice. Jak jsme se sem dostali, nevím. Líbí se nám tu. 
A tak je to vždycky. Hraniční kontrola do Chorvatska je jen zběžná, ale desítky kilometrů nového ostnatého drátu kolem hranice ukazuje, že nedávná migrační vlna tady neexistovala jen
v televizi.

Dálnice v Chorvatsku se na rozdíl od většiny zemí Evropy platí na mýtnicích. Na vjezdu si vyzvednete kartičku, kterou na sjezdu zaplatíte. Za asi 330 kilometrů dlouhý úsek platíme 
239 Kn, tedy asi 840 Kč. To není málo a cestou zpět zaplatíme tu samou částku znovu. Kvalita dálnice je ale velmi dobrá. Nafta stojí v celém Chorvatsku stejně, a to 13.08 Kn (asi 45,80 Kč).

Přejezd Chorvatska vnitrozemím je velmi hezký, člověk si až zde uvědomí, jak je tato země velká a přírodně rozmanitá. Poslední část cesty doporučuji každému absolvovat za světla, protože jízda podél rozlehlého a divokého pohoří Velebit, které lemuje pobřeží, je úchvatná, stejně jako mnoho několikakilometrových tunelů a závěrečný fenomenální sjezd z hor dolů k pobřeží.

Čistého času nám cesta z Ostravy k Zadaru trvá necelých třináct hodin, což je i se zmíněnou horskou vložkou ve Slovinsku a asi hodinovým zdržením v kolonách docela dobrý čas.

V příštím posledním Díle Vám představím výborný rodinný kemp Holiday Resort Zaton a pár zajímavostí v jeho nejbližším okolí.

Vám všem, kteří se nyní chystáte na letní dovolenou, ať už do Chorvatska nebo jinam, přejeme šťastnou cestu a spoustu nezapomenutelných zážitků!